Jak jsme se i toto léto přesvědčili, velká část intenzivních trávníků je v našich končinách dlouhodobě obtížně udržitelná. Pokud nejsou vydatně dotovány vodou a živinami, ztrácejí během vysokých teplot suchých letních měsíců nejen estetickou a ekologickou hodnotu, ale také základní funkčnost pro člověka. Přestávají sloužit pochozím účelům, v extrémních případech ztrácejí protierozní funkci a často se stávají ideálním prostorem pro šíření nežádoucích plevelných druhů. Je to důvod, abychom od trávníků v sídlech upustili? Nutně ne. Představa o tom, že je trávník prostě neekologický rozmar, je zcestná zkratka. Je však třeba si připustit, že naše domácí travní druhy mírného pásma již v některých lokalitách často nejsou schopny spolehlivě fungovat a zvládnout bez výrazných zásahů klimatickou realitu. Ta nám ale nabízí využití nepůvodních druhů trav, které dobře snáší horko a zůstávají zelené a mechanicky funkční při teplotách vysoko nad 30 °C. Pokud je zavedeme do praxe, možná si ušetříme nejen vodu, ale také nervy a krajinu, jelikož omezíme prostor pro šíření plevelů a invazních druhů – což je samo o sobě v případě nepůvodní trávy velmi paradoxní.
Trávy C3 a C4
Pro vysvětlení. Travní druhy lze rozdělit mimo jiné podle způsobu fixace oxidu uhličitého. Naše domácí trávy mírného pásma pracují mechanismem, při kterém je prvním stabilním produktem fixace CO₂ sloučenina se třemi atomy uhlíku (C3). Trávy adaptované na vysoké teploty (C4) si vyvinuly mechanismus, při kterém je prvním produktem fixace uhlíku čtyřuhlíkatá sloučenina (oxalacetát, následně typicky malát či aspartát). Díky tomuto mechanismu dokážou C4 rostliny zvýšit koncentraci CO₂ v okolí enzymu Rubisco, čímž výrazně omezují jeho reakci s kyslíkem a následnou fotorespiraci. Ta se u C3 rostlin při vyšších teplotách stává významnější, je energeticky nákladná a přispívá ke snížení efektivity fotosyntézy a omezení růstu. Tento princip pomáhá vysvětlit, proč trávy mírného pásma (C3) při vysokých teplotách oproti teplomilným trávám (C4) postupně ztrácejí růstovou výkonnost, zatímco C4 trávy mohou zvesela pokračovat v růstu.
Trávy C4 ve střední Evropě
I když je odolnost vysokým teplotám a suchu u trav C4 obecně vyšší, tyto druhy často naráží na mráz, který jim nedovoluje přežít v našich podmínkách. Mezi výjimky patří troskut prstnatý (Cynodon dactylon), který je hojně využíván v Severní Americe i Jižní Evropě, ale komerčně se uplatňuje také na golfových hřištích v Rakousku nebo ve veřejné zeleni Bratislavy. Další druhy snášející mráz představují buvolí tráva (Bouteloua dactyloides), která je však vhodná pro svůj slabý růst jen pro extenzivní trávníky a zoysie (Zoysia japonica), jež je již rozšířena v trávnících v Rakousku i na Slovensku.
Troskut prstnatý a jeho mezidruhové hybridy představují teplomilné trávy odolné mírnějším mrazům. Zdá se být vhodný do nížin střední Evropy. Zjednodušeně lze říci, že je možné jeho využití všude, kde se daří komerční produkce révy vinné. Úspěšně jej uplatňujeme v rámci jižního Slovenska i jižní Moravy. Jeho výhodou je velmi vysoká odolnost zátěži a schopnost regenerace. Nevýhodou je pomalejší růst na jaře a rychlejší dormance na podzim. Některé nové odrůdy disponují kratší zimní dormancí vhodnější pro naše podmínky a výrazně zvýšenou mrazuvzdorností.
Zoysie je specifická svým pomalým počátečním vývojem, na druhou stranu je oblíbená pro svou všestrannou nenáročnost a pomalý růst, jenž výrazně snižuje četnost seče během roku. Pomalu regeneruje, snáší běžný i silný provoz a oproti troskutu lépe zvládá mráz. Pro svou velmi pomalou regeneraci ale není příliš vhodná pro pravidelnou intenzivní zátěž. Její využití je teoreticky možné v rodinných zahradách i veřejné zeleni, avšak pro svůj pomalý počáteční vývoj porostu je vhodnější založení z předpěstovaného koberce. Z tohoto důvodu se v praxi v našich podmínkách z čistého výsevu využívá pouze experimentálně.
Pokusné plochy ve Slavíkovicích zkoumající chování teplomilných trav C4 v našich podmínkách
Životaschopné trávy C3
Kromě zmíněných druhů C4 existují i trávy mírného pásma (C3), které jsou na tom s horkem lépe. Oproti travám C4 v jejich případě není takový problém s odolností mrazům. Nejzásadnější je kostřava rákosovitá. Ta byla dříve uplatňována zejména v zemědělství, ale díky jemnějším kompaktnějším odrůdám posledních let je stále populárnější i v intenzivních trávnících, kde roste její obliba díky nižším nárokům na vodu a vysoké odolnosti zátěži, za což vděčí svému mohutnému hlubokému kořenovému systému. Zajímavou cestou mohou být i nové odrůdy lipnice luční, které nabízí širokou variabilitu vlastností a v některých případech mohou velmi dobře zvládat sucho. Díky pokroku ve šlechtění jsou navíc na trhu i velmi rychle klíčící odrůdy. To dělá z lipnice luční stále atraktivnější řešení pro silně zatěžované trávníky.
Směsi kombinující C3 a C4
Jelikož mají obě skupiny své klady a zápory, nabízí se otázka mísitelnosti trav C3 a C4 do směsí, které by mohly být hypoteticky zelené celé vegetační období bez výrazných výkyvů. Zatímco trávy C4 pokryjí letní měsíce, domácí druhy se postarají o intenzivnější růst na jaře a na podzim. V tomto směru lze v našich podmínkách, byť pouze velmi omezeně, používat momentálně jenom troskut prstnatý, který lze využít coby příměs do suchovzdorných zátěžových směsí. Optimálními druhy pro kombinaci s troskutem jsou kostřava rákosovitá, která by měla být pro svou morfologii ve směsi v převaze, a zejména lipnice luční, jež zajišťuje hustotu porostu po celé vegetační období. Kombinace lipnice luční a troskutu je hojně využívána v přechodných klimatických pásmech USA coby tzv. Bluemuda. Dále se nabízí příměs mikrojetele, jenž fixuje atmosferický dusík a kladně přispívá k vyšší druhové a funkční stabilitě porostu. Využití dalších druhů v kombinaci s troskutem zatím není v našich podmínkách dostatečně dobře prozkoumáno. Jelikož se troskut v nejteplejších oblastech střední Evropy již spontánně objevuje v trávnících jako plevel, bude zajímavé sledovat, zda se z dosud často potlačovaného druhu postupně nestane cíleně využívaná příměs na extrémně teplých a suchých stanovištích.
Travní směsi s troskutem prstnatým
Udržitelná budoucnost trávníků v sídlech
Z vývoje teplot, šlechtění a společenských trendů lze usuzovat, že do budoucna můžeme v sídlech předpokládat vzrůstající popularitu bylinných trávníků, které pracují s odolnými dvouděložnými druhy (např. jitrocel, řebříček), pročež lépe hospodaří s vodou a lépe zvládají sucha a vysoké teploty. Poroste také využití jetelovin, zejména mikrojetele, které obecně snižují celkové nároky na péči, jsou dostupné a mnohdy estetické. Na intenzivně zatěžovaných travnatých plochách intravilánu poroste obliba kostřavy rákosovité a lipnice luční a jejich kombinací. Směsi s převahou jílku vytrvalého budou postupně pravděpodobně omezovány zejména na intenzivně udržované plochy se závlahou. Lze také očekávat postupný nástup troskutu prstnatého do nejteplejších regionů. Jeho celorepublikové rozšíření je však pro nižší odolnost silným mrazům v dohledné době nepravděpodobné.
Hybridní troskut TAHOMA31 s mimořádně jemnými listy a odolností zátěži je primárně adaptován na klima přechodných pásem USA a zvládá čelit i teplotám hluboko pod bodem mrazu. Od příštího roku bude v omezené míře pěstován i v ČR.