Přestože trávníky v nejrůznějších podobách představují více než dvě třetiny rozlohy všech ploch veřejné zeleně, dosavadní úroveň jejich ošetřování tomuto významu zdaleka neodpovídá. Většina travních porostů je udržována pouze sečením ve spojení s občasným hnojením a podle možností závlahou. Tato základní opatření však pro trvale uspokojivý stav trávníku nestačí.
Trávník složený z jednotlivých travních rostlin a výhonů je živým ekosystémem, který je charakterizován všemi životními projevy typickými pro rostliny – zejména růstem a vývojem nových výhonů, ale i stárnutím a odumíráním jeho nadzemních i podzemních částí. Protože přísun odumřelého rostlinného materiálu je výrazně rychlejší než jeho přirozený rozklad, dochází k jeho postupnému hromadění v porostu a v povrchové vrstvě půdy a následné změně vzhledu trávníku.
Příčinou je zvýšený podíl travní plsti (stařiny) v trávníku, který tento vzhled narušuje. Tento jev je výraznější v hustých, intenzivně ošetřovaných porostech, kde vzniká více plsti a podmínky pro její rozklad jsou méně příznivé než v řídkých, nehnojených porostech. K intenzivnímu vytváření travní plsti často přispívá také nevhodná technologie sečení a časté mulčování posečené hmoty.
Zpočátku kosmetická vada může být do budoucna zdrojem dalších problémů při pěstování trávníku. Vrstva travní plsti blokuje nejen přísun vzduchu, ale i vody a živin do vrchní vrstvy půdy. Podle údajů GANDERTA a BUREŠE (1991) obsahuje travní plsť až 30 % ligninu, což je až pětinásobek hodnoty zjištěné u živé nadzemní biomasy. V praxi to znamená, že značná část dešťové a závlahové vody se vůbec nedostane do kořenové zóny a většina nových kořenů je zakládána těsně pod povrchem půdy. Trávník ztrácí svůj vitální vzhled, řídne a výrazně nereaguje ani na zvýšený přísun živin a vody. Dalším průvodním jevem „plstnatění“ trávníku, které vede k oslabení jeho celkové vitality, je zvýšený výskyt mechu, plevelných druhů a také vyšší riziko výskytu houbových chorob. Větší problémy s rozkladem travní plsti navíc nastávají na půdách s nižší hodnotou pH (5 a nižší), kdy klesá celková mikrobiální aktivita půdy.
Jak na regeneraci trávníku
Opatření, které umožňuje účinné odstranění travní plsti a regeneraci trávníku, se nazývá vertikutace (angl. verticut) nebo vertikální řez trávníku. Svislé vertikutační nože, většinou aktivně poháněné, mělce nařezávají travní drn, narušují celistvost vrstvy travní plsti a uvolněný materiál vynášejí na povrch. Z biologického hlediska vertikutace prodlužuje životnost trávníku podporou intenzivní tvorby nových odnoží, což vede k celkovému omlazení – tedy potřebné regeneraci trávníku. Novinkou v řešení problému plstnatění trávníku je využití půdních mikroorganismů, které travní plsť aktivně rozkládají. Bakteriální přípravek BactoGrass pro urychlený rozklad stařiny v trávníku najdete zde.
Vodorovná vzdálenost vertikutačních nožů se obvykle pohybuje v rozmezí 5 až 40 mm, jejich tloušťka bývá 1 až 3 mm. Konstrukčně mohou být nože na hřídeli uchyceny výkyvně (cepové nebo kladívkové provedení) nebo napevno. První způsob umožňuje šetrnější zásah těsně pod povrch s účinným odstraněním plsti, zatímco pevné nože dovolují zároveň s vertikutací i hlubší prořezání trávníku do hloubky několika desítek milimetrů, čímž trávník ideálně regenerují. Uvedené opatření se zejména v anglicky mluvících zemích označuje jako skarifikace a používá se hlavně na silně zatěžovaných plochách k důkladnému provzdušnění zhutněné vrchní vrstvy půdy a účinnému odstranění travní plsti.
Hlavní zásady provedení vertikutace trávníku
Před plánovanou regenerací (vertikutací) trávník nízko posečeme.
Vertikutaci provádíme v době plné vegetace trávníku, nejlépe dvakrát ročně – na jaře a na podzim. Výjimkou jsou období s možností přízemních mrazíků nebo dlouhotrvajícího sucha, kdy je vhodnější zásah odložit. Silně zanedbané plochy s vysokým podílem plsti je možné ošetřit častěji, třeba i jednou měsíčně. Vhodné je zásah provést dvěma směry, nejlépe křížem.
Za normálních okolností nepřekračujeme hloubku řezu 2–3 mm.
Pokud vertikutátor není vybaven sběrným zařízením, je nutné po zásahu odstranit vynesenou travní plsť z povrchu. Dobře k tomu poslouží rotační sekačka se sběrem, mechanický čistič trávníku se zásobníkem (sweeper) apod.
Po vertikutaci je vhodné trávník přihnojit, ideálně dlouhodobě působícím hnojivem s vyváženým poměrem živin, a lehce zapískovat ostrým křemičitým pískem v dávce 3–5 l/m². Písek napomáhá provzdušnění vrchní vrstvy trávníku a vytváří podmínky pro přirozený rozklad nové plsti. Vertikutací narušený trávník je také v ideálním stavu pro aplikaci půdního kondicionéru, např. Agrosil LR, který zlepšuje nepříznivé vlastnosti půdy a podporuje regeneraci.
Na silně prořídlých plochách lze nože nastavit hlouběji a do narušeného povrchu provést dosev trávníku, opět spojený s přihnojením a zapískováním, aby měla regenerace co největší efekt.
Na zatěžovaných plochách (např. sportovní hřiště) je nutné chápat vertikutaci vždy jako součást komplexu regeneračních opatření (aerifikace, pískování, dosev, hloubkové kypření aj.), kde každý zásah přispívá ke zlepšení stavu trávní plochy.
Vertikutace je také účinným opatřením proti mechu v trávníku – dochází k odstranění odumřelých mechů po aplikaci chemických přípravků (např. na bázi síranu železnatého). I zde je vhodné současně trávník přihnojit, zapískovat a případně dosev provést.
Trávník v prvním roce po založení vertikutaci obvykle nepotřebuje.
Příliš častá vertikutace může způsobit více škody než užitku.
Pravidelně prováděná vertikutace významně přispívá k udržení trávníku v optimálním stavu a k dosažení vysoké úrovně jeho užitkových vlastností (hustota, barva, odolnost vůči zátěži, zdravotní stav apod.). Přesto ji nelze považovat za všelék na odstranění všech pěstitelských nedostatků. Pokud mají trávníky dlouhodobě přinášet radost a užitek, je třeba chápat vertikutaci jako neoddělitelnou součást komplexu regeneračních opatření pro trávníky.